Warning: Table './petrios/accesslog' is marked as crashed and last (automatic?) repair failed query: SELECT uid, timestamp FROM accesslog WHERE (path = 'node/3968' OR uid > 0) AND sid = 'cecbe0e596472cd99147fda1d8a19270' ORDER BY timestamp DESC LIMIT 0, 1 in /mnt/data/accounts/p/petrios/data/www/holosy/includes/database.mysqli.inc on line 128
Baron´skŷj sŷn v Ameryc´i (prypovidka) | Holosy

Baron´skŷj sŷn v Ameryc´i (prypovidka)

Iz rus´koho kraju jeden baron´skŷj sŷn dočuv s´a, že troje car´ove zaženut´ narod hl´adaty Ameryku. Na toto s´a skladovaly - na try sto chlopa - i daly jim spravyty na toto šŷfu i na try rokŷ chl´iba, kel´čiku. Baron´skŷj sŷn sam sobi vz´av na try rokŷ chl´iba - išov svojim kel´čikom sam - žebŷ na n´oho nychto ne kel´tovav druhŷj, bo: kid´ pidut´ do Amerykŷ na cisar´skim chl´ibi, ne budut´ v Ameryc´i pid svojov vlast´ov, bo ne budut´ maty svij chl´ib do Amerykŷ - i v Ameryc´i samy sobi panovaty ne budut´.

Što potribno baron´skomu sŷnovy? Dvadc´at´ i pjat´ patroniv od rachetl´i. De jich maje schovaty? Do čižem midži talpŷ: treba mi jednu baltu, bo ja jdu v svit; treba mi try nožŷ i jeden šovkovŷj motuz; na tot motuz kl´uku, što bŷ mala try hakŷ; bo tam ne bude pana v Ameryc´i, jak ja. Kid´ jej najdeme, troje konduktorŷ, kid´ mŷ najdeme Ameryku! Bo totŷ chlopy zahan´at´ car´: kid´ najdut´ Ameryku, ta dol´a jich, a kid´ ne najdut´, ta ničoho d´il´a, pomrut´ na mor´u. A kid´ najdut´ Ameryku, dast´ s´a každomu zbudovaty dim i každŷj chlop bude v Ameryc´i panom. Ale jednako staršoho budut´ maty nad sobov! A ja, baron´skŷj sŷn, na svojim chl´ibu, sam na s´a kel´tuju, ne dovžen mi nychto roskazovaty v Ameryc´i.

Jak nabraly na try rokŷ chl´iba, uz´av sobi každŷj pušku na pleči - try sto chlopa i baron´skŷj sŷn - i pos´idaly troje konduktorŷ: budut´ hnaty do Amerykŷ.

Baron´skŷj sŷn rozžal´ovav s´a, že: ja u svojoho vitc´a, u barona, lem jeden sŷn; iz svojima tovaryšoma promarnyv jem dvi časty majetku, što men´i mij otec´ lyšŷv; učinyv jem s´a chvorŷj: ne budu vže vece z tovaryšoma vjedno! Ochabyv jem ženu i mat´ir´... Žena moja hruba: može bude chlopec´, može bude d´ivka - a ja idu do svita. Kil´ko-m utratyv vitc´ovoho majetku, ta til´ko choču v svit´i zarobyty, kid´ u tij puty ne umru; a kid´ ja u tij puty umru, ne uvydyt´ n´a moja žena, any tota d´ityna, što ja banuju u puty za n´ov!

Vŷprovadyly troje car´i try sto chlopiv na šŷfu: Id´te i hl´adajte! Daly jim rešpekciji všŷtkŷm, štobŷ z mor´a pozeraly dagde zeml´u.

Išly na try mis´ac´i na vod´i. O try mis´ac´i pišly pozeraty, ci mnoho chl´iba. Što, Bože, robyty? Na try rokŷ chl´iba brano, a vže til´ko zjidžene, što ne je vže na čim vece jty, jak za jeden mis´ac´.

Id´te na vŷšn´ij štok šŷfŷ i choc´kotrŷj - povidat´ konduktor - kotrŷj dobr´i znajete na rešpekciju pozeraty.

Baron´skŷj sŷn mav sam svoju rešpekciju. Vŷšov na tret´ij štok u noči i uvyd´iv tis´ač myl´ zemly v Ameryc´i blyzko, što s´a svitylo. I povidat´: Obernyjte v tot bik šŷfu, bo ja vydžu tam vpravo svitlo i velykŷj dim.

Obernuly šŷfu vpravo do Amerykŷ. Jily smilo chl´ib i mn´aso, pyly vyno roskošno, bo vže s´a radovaly, že našly Ameryku. Pryšly o mis´ac´ id krajovy, bo jim ne išla dobr´i šŷfa pered kamin´om, pered velykŷma skalamy. I pryšly id krajovy: išči na sto s´ah bŷla šŷfa od kraju. Kolo kraju mor´a bŷv bereh magnesovŷj. U šŷfi bŷlo žel´izo. Tot bereh šŷfu jimyv. Što, Bože, robyty? Čomu šŷfa ne jde? Pišov konduktor krajom kolo šŷfŷ, popozerav, što jej za chŷba, povidat´: Tovaryšy moji, tuj povmerajeme, bo bereh vŷsokŷj vhoru na des´at´ s´ah; ci majeme tuj dovhe lazyvo: ta bŷ s´me položŷly na šŷfu, ta bŷ s´me vŷšly hor´i na zeml´u.

Povidat´ baron´skŷj sŷn: Je v mene dovhŷj motuz, na motuz´i jedna kl´uka, na tij kl´uc´i try hakŷ. Kotrŷj bŷ hoden z midži vas, z try sto chlopiv, id hor´i vpra vo metaty?

Tak nejeden, povidajut´, ne hoden vereči, jak jeden kondaš, bo tot najlehše robyt´, ta lehku ruku maje; bo kotrŷj t´ažko robyt´, ta tot ne vŷverže vpravo, ta s´ a kl´uka ne jimyt´ dobr´i bereha.

Ver´h kondaš kl´uku i jimyla s´a na bereh. Na kl´uc´i dovhŷj motuz. No, pod´me teper´ hor´i. Kotrŷj mih za rukamy vŷjty u horu, hor´i tŷm motuzom, ta vŷšov na z eml´u - a kotrŷj ne mih, ta zistav tamoj u šŷfi. Za čotyry mis´ac´i išly vodov roskošno, jily i pyly pomnoho: što na try rokŷ chl´iba, ta na čotyry mis´ac´i jim ne vŷst alo! Iz try sto chlopiv i z čotyry, ta ne vŷšlo hor´i na zeml´u do Amerykŷ lem sto. Našly tam derevo barackŷ i počaly jisty, počaly s´a radovaty.

Nazberaly mnoho, ponesly tŷm do šŷfŷ metaty, što bŷ j tamtotŷ z holodu ne pomerly.

Pod´me hl´adaty ameryc´kŷch l´udej. Ber´me sobi svoji gverŷ, puškŷ i sabl´i, abŷ s´me s´a mohly v Ameryc´i odbyty!

Idut´ za put´ov, uvyd´ily dim jeden i hvaryly, že: ačej to cer´kov, bo to duže vŷsokŷj, aj šŷrokŷj. Pryšly tam id kapur´i, kapura z dereva na try s´ahŷ hor´i vŷsoka. Tam jeden čolovik; i tot takŷj velykŷj, na try s´ahŷ vŷsokŷj. Pryšov d nym i jich rukamy do chŷž podrŷl´av. Dav jim jisty turec´kŷ or´ichŷ: ony totŷ or´ichŷ všŷtkŷ rado jid´at´; baron´skŷj sŷn - n´i! Strašno s´a napudyv, že ačej vin najperšŷj uhŷne, bo vin velykŷj roskoš lyšŷv doma, ta pišov sobi hl´adaty smert´: uže smert´ hotova, bo je lem malo bivšŷj jak vin po kol´ina. Lev - tot čolovik tak s´a klykav - tohdŷ vz´av try rožn´i, pišov id tŷm chlopim, jak jich pokormyv turec´kŷma or´ichoma, poroskapčovav na nych jich gombičkŷ i obzerat´, kotrŷj duže tučnŷj. Ta najhirše bŷv tučnŷj kondaš i jeden konduktor i z midži chlopiv jeden. Rozhornuv jich do hola, izd´iv od zadu rožen - jomu vŷšlo kriz´ holovu. Všŷtkŷch tr´och prod´iv, vper jich o st´inu i naklav ohn´a sered chŷžŷ na zeml´u, a sych nahnav do takoj chŷžkŷ, što ne bŷlo st´in, lem takŷ štachitkŷ, što čerez nych všŷtko pozeraly, što iz tŷma tr´oma robyt´. Jak ohen´ hor´iv, uz´av do jednoj rukŷ dvoch, a do druhoj jednoho i tak jich upik, jak try ptachŷ. Vz´av velyku mysku, što pirvav na falatkŷ i položŷv jich na stil pro svoju čel´ad´, što pryjde z robotŷ. Čim Levuc toto zrŷchtovav, šči pryšlo jedenadc´at´ takŷch Leviv, ženŷ i chlopy, i s´ily sobi d stolovy i vin jim povidat´, že tu pryšly dykŷ ujc´i. Ta jim ukazuje kriz´ štachitkŷ. Ta všŷtkŷ s´a božekajut´, a baron´skŷj sŷn molyt´ s´a Bohu, že, ne budu jisty n´igda, radŷj umru z holodu; bo jakbŷ ja bŷv tučnŷj, ta vin bŷ j mene na tot rožen zd´iv i tak bŷ j mene spik.

Popoludne zabrala čel´ad´ v Ameryc´i motŷkŷ i pišly kolo dereva kopaty, bo ony všŷtko derevo okopovaly, ta jim okopovane derevo duže dobrŷj ovoc rodylo, ta lem z toho žŷly.

Tot jeden zastav doma i pišov nazad id tŷm chlopim i zas´ jich počav obzeraty vs´ahdŷ, kotrŷj duže tučnŷj. I prod´iv druhŷch tr´och i zas´ upik o podrobyv na falatŷ, žebŷ mala čel´ad´ na večur hotove, a sam sobi postelyv na zeml´u kolo toho ohn´a, počav spaty. Baron´skŷj sŷn prosyt´ svojich tovaryšiv skoro: Ist´ahnyte moji čižmŷ dolov z mojich nih! Ist´ahnuly i vin vŷn´av odtam dvadc´at´ i pjat´ patroniv, a na toto povidat´: Teper´ka vŷlomyme dver´i, žebŷ z toj chŷžŷ pišly id tomu čolovikovy, što spyt´, id tomu Levucovy. I tohdŷ jomu do ucha položŷv totŷ 25 patroniv, všŷtkŷ. I vz´av tot baron´skŷj sŷn totŷ try rožn´i, što na nych pik joho tovaryšiv: jeden rožen jednomu dav, druhŷj druhomu, tret´ij tret´omu. Vŷn´av zo žebn´i takŷch gnit, što totŷ patronŷ palyty i totŷ patronŷ zapalyv - ale samŷ z chŷž von utekly. - Jak totŷ patronŷ str´ilyly tomu Levovy v uchach! Ajbo vin išči s´a schopyv i počav v chŷžy obertaty v kružilku. A ony jomu totŷ dva rožn´i do očej vopchaly, zvernuly joho dolov na zeml´u, što vin upav. Tohdŷ z svojima vojen´skŷma zbrojamy str´il´aty počaly do toho velykoho čolovika. Jak joho zabyly, tohdŷ vŷlomyly s´a z chŷžŷ, ta staly ut´ikaty het. I tohdŷ povidajut´ sobi, jak vže ut´ikaly: Neščastna Ameryka naša!

Pryšly, što stala nič i vŷšly na derevo, bo s´a bojaly na zemly spaty, bo toho, što ho zabyly, rodiči, bŷ jich hl´adaly: vny teper´ zlŷ za svojoho vitc´a, što jich vitc´a vny dobyly, z jich chŷžŷ. Ony na derevach syd´at´, na zeml´u pozerajut´: Neščastna Ameryka, što takŷ v nij l´ude, što bŷ nas v dolon´ach podavyly, a takŷ hadŷ, što bŷ nas pojily tak jak muškŷ. Teper´ka ut´ikajme nazad na more i musyme v mor´u z holodu pomerty.

Jednŷ druhŷch r´izaly, ta jeden druhoho jily, tovaryš tovaryša. Do šŷfŷ dolov tŷm motuzom izŷšly, lem za rukamy. Tohdŷ kl´uku zorvaly dolov. Na tret´ij den´ povidat´ baron´skŷj sŷn: Odkapčajme tot malen´kŷj hajiv. Konduktor povidat´: zakapčajme šist´. I pos´idaly chlopy - do každoho pjat´ - zabraly sobi puškŷ, - trydc´at´ chlopiv - baron´skŷj sŷn uz´av z sobov baltu. Plavaly po mor´u, našly midži vodov suchu zeml´u, ta na tim našly jedno jajce take velyke, što ne znaly, ci toto chl´iv, ci dim, ci do bida skala. Povidat´ baron´skŷj sŷn: Voz´mijte moju baltu i rubajte do n´oho; kid´ je skala, ta ne bude ity nič iz n´oho, a kid´ take, što žŷve, ta bude ity z n´oho choc´ krov, choc´ voda. Ut´aly raz baltov, počav ity bilok: Toto brat´a jajce; klad´me u ohen´. Našly tam derevo ikolo toho jajc´a naklaly ohen´, upekly jajce: trydc´at´ chlopiv s´a najilo, išči každŷj po takomu falatovy vz´av, kil´ko byrovav nesty. I pos´idaly na hajovŷ, ta s´a verly nazad id šŷfi: nesly jisty svojim tovaryšim. I zjavyla s´a na vod´i jedna t´in´a: Pozerajte, brat´a, baron´skŷj sŷn povidat´, odkŷ tota chmara jde. Ony popozeraly: a to ne chmara, to lem letyt´ jeden velykŷj ptach jich zahubyty. Čoho vny zahubyly joho jajce? Počaly duže ut´ikaty vodov do šŷfŷ. Čotyry hajovŷ utekly - l´ude do šŷfu - a z dvoch ne zastyhly, što zabyv tot ptach na hajovykiv dvoch des´at´ chlopiv i zanuryv i toto mn´aso u vodu. Što budeme robyty? Ny jisty, ny pyty.

Moji tovaryši! velykŷ-m majetkŷ doma lyšŷv, ja, baron´skŷj sŷn: od grofa s´a-m oženyv; ja mav po svojomu vitc´ovy svij bohatŷj chl´ib i po svojij žen´i... a ja tak marno lyšŷv, što vžebŷ-m davno smerty pryjav, kid´ bŷv jem tučnŷj – a to-m suchŷj, ta n´a nič ne choče. Teper´ mol´me s´a Bohu: jak Boh choče, tak n´aj z namy dast´.

Izihralo more, jak s´a počaly Bohu molyty, pidn´ala s´a šŷfa povŷsše toho velykoho dereva, počaly u šŷfi ohen´ klasty i od kraju utekly. Počaly ity mor´om domiv: choc´ znajeme, choc´ ne znajeme, de jdeme, chvala Bohu, koly šči šŷfa plavle, čej šči dakoly kraju uvydyme.

Išly mor´om. Obsudyly sobi pravo: každŷj den´ s´a zbol´ikaly, kotrŷj najtučn´išŷj, toho zahubyly i z tŷm s´a žŷvyly. Iz try sto ne zistalo lem jeden sto. Išly na vod´i, zustr´ityly šŷfu druhu: vŷstavyly bilu fanu, počaly na n´u trubity, žebŷ druha šŷfa, totŷ konduktorŷ, izrozumily, že vny chot´at´ pohŷnuty. Od druhoj šŷfŷ pryšly troje na malim hajovyku pozeraty, chto tam je. Pryšly i poklonyly s´a, ajbo ne možut´ s´a zbis´idovaty, bo tam l´ude ne z toho kraju, odkŷ vny any ne z toj Amerykŷ; lem je kraj midži mor´amy. Ta s´a zbis´idovav iz nyma tot sam jeden baron´skŷj sŷn. Povidat´: hŷneme; pišly s´me Ameryku hl´adaty, taj jes´me našly!

A totŷ s´a zvidujut´: Ta kid´ jes´te našly, ta čoho s´te tamoj ne bŷly. Kid´ jes´te jej našly?

Tam nedobrŷ l´ude velykŷ i hadŷ i hrubŷ ptachŷ; što nas choče pobyty čolovik tak jak mušku, ta bo j had zjisty tak jak mušku i ptachŷ takŷ velykŷ, što lem nas podz´oble. Ta teper´ ne znajeme vže, de bidnŷ ideme.

Pod´te do nas! Povidajut´ totŷ troje iz toj Amerykŷ, što midži mor´amy. Mŷ jdeme domiv. Prykapčajte svoju šŷfu id našij. Pod´te z namy!

Tak totŷ učinyly. Daly jim totŷ jisty i pyty i zvidaly jich s´a: Jaku robotu znajete?

Baron´skŷj sŷn povidat´: Ja ne znaju robotu nyjaku, bo ja pan, ale moji tovaryšy znajut´. Ta ne bijte s´a, pod´te z namy, ta naš car´ ačej vas ne uhubyt´, ačej vin vam por´adok dast´.

Pryšly do jich kraju, mel´dovaly u jich paniv i u jich car´a: Našly s´me l´udej na mor´u, što zabludyly, ta ne znajut´ de jich kraj.

Mŷ majeme tu novynkŷ od všŷtkŷch krajiv, ta mŷ budeme znaty ačej, odkŷ s´te.
Čitaly novynkŷ, ne našly tot kraj, odkŷ totŷ l´ude.

Ačej vŷ, l´ude, duže iz daleka, što vas n´igda nychto tu ne najde. Ta ci chočete šči doma bŷty, abo tuj gazdovaty?

Mŷ bidnŷ, ne znajeme, de naš kraj; tuj s´a všŷtkŷ poženyme.

A ja vam car´ budu, bo ja tu každomu za car´a v našim kraju. Dam vam zeml´u, budete gazdovaty. Dam vam budynkŷ pobudovaty, dam vam volŷ i vselyjaku chudobu na zmahan´a.

Povidat´ baron´skŷj sŷn: Bo ja volŷ ne choču, bo ja pan, ja z volamy robyty ne znaju; bo ja v tim kraju, ja bohatŷj pan, ale pišov jem po svit´i vandrovaty, ta teper´ jem sobi našov bidu; roskoš jem lyšŷv, a teper´ robyty ne znaju, žobraty s´a han´bl´u.

Ne bij s´a, kid´ ja tvojim l´ud´om car´, taj tvij. Jim dam zeml´u, a tebe pryjmu v svojim domi do dajakoj službŷ. Budeš pysar´ abo inaš, kotrŷj ti s´a lehšŷj chl´ib vydyt´.

Tak vin učinyv: Car´u, ta budu inaš.

Zviduje s´a joho car´: Ci maješ ženu?

V mojim kraji maju, ajbo ja ne znaju, de mij kraj.

Mij l´ubŷj inašu! Ne znaju j ja.

Pozerajut´ do map, na kotrim mist´i jich kraj stojit´ i ne možut´ znajty.

Ne tak tŷ zrob, mij l´ubŷj inaš. Tŷ už lehko n´igda ne budeš doma v svojim kraju. Voz´my d´ivku moju. Budeš mojomu krajovy za car´a; ne budeš služŷty, lem budeš roskazovaty.

Vin s´a zradovav, že to šči dobr´i bude, kid´ vin bŷv pan doma, aj vin panom i v svit´i. Ispravyly ohlaškŷ: Pryšov do našoho kraju nam molodŷj car´, voz´me našoho car´a d´ivku; vin tu bude panovaty vže, bo mu všŷtko oddaje car´ zo svojov d´ivkov.

Poradovaly s´a tomu tovaryši joho, kotrŷ z nym chot´ily pohŷnuty na mory: ačej mŷ budeme maty išči ščast´a, bo bude naš tovaryš v tim kraju car´om, ta nas ne dast´ ubyty, any zahubyty.

Vin s´a oženyv. Ta na joho prys´az´i, koly z car´skov d´ivkov prys´ahav, tak vin povidav: Ja vas laju, že majete nerozlučno žŷty do svojoj smerty; a kotre perše umre, ci muž, ci žena, ta kotre obstane išči žŷve, - ta bŷ ja uvyd´iv totu svoju ženu, što-m uže z n´ov davno prys´ahav!

I tohdŷ pochvor´ila car´ska d´ivka, joho druha žena, v tim kraju midži mor´amy. Bŷla chvora i umerla; i povidajut´, že j joho pochovajut´.

Što ja sobi v čudžim kraju roskažu, kid´ tu taka vŷstanova, z umerlŷma žŷvŷch chovajut´. Zaberu ja što dorohŷ riči, najperše zoloto, jeden cent svičok, dorohŷ napravŷ, žebŷ mi doktorŷ daly. Všŷtko jomu toto poobic´aly. Pravl´at´ trunu joho žen´i i jomu. Ajbo joho taka velyka, što bŷ do n´oj stalo: meter svičok i vin i na ruk chl´iba hotovoho, pečenoho. Daly jomu doktorŷ taku napravu, što jak tŷm kolo sebe popachav kolo nosa, nič mu ne smerd´ilo.

Jak vŷ mene budete chovaty, najjasn´išŷj car´u? Ci n´a do zemly, ci do kriptu?

Vin jomu poviv: Tu je c´iloho varoša kripta v jednij hor´i, take vŷbrane, jak velyka pyvnic´a; a na tim sut´ v dnu čotyry puty, ta na tim sut´ šŷnŷ, ta tak s´a chovajut´.

Taj mene z vašov d´ivkov tak das´te pochovaty.

Pryšov čas d´ivku car´sku chovaty, musyv žŷve pochovaty z umerlŷm vjedno, lem mu trunu okreme zrobyty.

Od toho s´a napudyv, že vin žŷvŷj musyt´ l´ači do zemly, koly joho žena perše umre. Kid´ bŷ vin perše umer, ta na to vin bŷ ne dbav nič, ale kid´ joho žena umre, ta tohdŷ što vin bude robyty? Povidat´ svomu test´ovy: Najjasn´išŷj car´u! To nedobre pravo.

Čomu sŷne mij?

V našim kraju umre muž, a žena obstane, slobidno jej s´a oženyty, ne musyt´ ona žŷva iz svojim umerlŷm mužom do zemly l´ihaty. U našim kraju tak je jak i tu, mij n´an´u i panove, vselyjake pravo.

Ta u vas l´ude bezbožnŷ, poviv jomu car´, kid´ ony ne vjedno umerajut´, bo ony na sim svit´i ne budut´ vjedno v car´stvi; a naš narod vjedno umerat´ v našim kraju i na sim svit´i v car´stvi muž iz ženov vjedno bŷvajut´.

Zasmutyv s´a car´skŷj z´at´: Bodaj take pravo n´igda ne bŷlo! - Ne vyd´iv tam šumnu nevistu. Lem u car´a kert´is šumnŷj i joho žena: druhŷ to všŷtkŷ ne šumnŷ. - Choc´ i ja car´, ale l´ipše bŷm l´ubyv, kibŷ n´a Boh doprovadyv bŷv domiv, jak tuj na car´stvo! Počaly d´ivku car´sku chovaty; musyv i vin do svojoj trunŷ l´ihaty. Nabrav zoloto – bo mu žal´ bŷlo, že mu hvaryly, že vin car´skŷj z´at´ zabrav zoloto i všŷtkŷ dorohŷ vecy, nabrav sobi chl´iba; daly mu doktorŷ vselyjakŷ vorožkŷ i l´ih do trunŷ. Vz´av z sobov tot motuz, kotrŷj z domu uz´av, koly šči do Amerykŷ išov i totu baltu: Ne ochabl´u nygde svoju pracu, bo ja uz´av svoju pracu sobi na pomič, ačej n´a Boh abo odtŷ vŷslobodyt´, abo tuj umru! - Pochovaly joho do kriptu, pryvezly ho na čotyry puty, ta na jednij, kotra car´ska, pochovaly. Tam joho ochabyly.

Na každŷj den´ po jeden kiflyk pyv, ta z tŷm za dobu žŷv. O tŷžden´ umer kert´is. Pochovaly z nym joho žŷvu ženu. Čuje vin, že kripta skrypyt´, koly kriptu otvar´aly, kert´isa z kert´iskov chovaly. Skoro vin s´a schopyv i vz´av sobi v ruku vorožkŷ i zaraz stav kryčaty, chto tam je. Duže zajojkala kert´isova žena, bo s´a napudyla, že vže j jej tam smert´ bude.

Povidat´ jej car´skŷj z´at´: Boh z vamy, chto tam je?

Ona povidat´ jomu: Ja, kert´isova žena.

Vin jej povidat´: A ja car´skŷj z´at´. Na tobi totu vorožku, žebŷ mi ne smerd´ilo! I tohdŷ hvaryt´: Uže mi na sim svit´i budeme dvoje bŷvaty; ne bude car´ska pravda, žebŷ žŷvŷ z umerlŷmy vjedno bŷvaly! - I tohdŷ vin jej poludyv na druhe misto i tam s´a rad´at´: što budeme robyty? Kil´ko bŷlo zoloto u car´a, ta-m ho vz´av, ale z n´oho chisna ne budu maty. A jakbŷ mi zapalyla svičkŷ, koly majeme svičok dost´, ta bŷ s´me pišly pozeraty po tim kriptovy, koly nam nič ne smerdyt´? - Pišly i našly d´iru, što s´a prolomyla kripta z druhoho boku varoša, odkŷ ne vydno bŷlo. Tohdŷ vin jej povyv: Pod´me nazad id mojij trun´i, tam je u mene jeden motuz i na motuz´i kl´uka z tr´oma hakamy. I zabraly zoloto i ona svoje, bo j ona bezd´itkyn´a bŷla, ta banovala za všŷtkŷm svojim, što dorohŷ vecy, taj ona zabrala. Prynesly pid d´iru, uz´av motuz i ver´h von hor´i na d´iru. Tam s´a kl´uka chopyla. Jimyv s´a rukamy motuza i vŷšov na tot ver´ch, v kotrim kripta bŷla i pišov, našov jednu ostrovku i pryn´is i do toj d´irŷ pustyv, žebŷ vŷšly oboje. Zabraly z sobov všŷtko, što braly na ses´ svit. Teper´, neboho, ut´ikajme, bo kid´ nas tu zbačat´, ta nas rosstr´il´aty dadut´, čoho ja zochabyv car´sku d´ivku, a tŷ car´skoho kert´isa. Ci hodna tŷ znaty, kadŷ treba jty na šŷfu, što bŷ s´me de v druhu Ameryku propaly? Ona znala. Pryšly na šŷfu, zviduje s´a vin: Do kotroj Amerykŷ pideme? Do toj i do toj. Tot poviv: Koly išči ja doma bŷv, ta do toj Amerykŷ l´ude chodyly i ja čuv. Pryšly do toj Amerykŷ, zviduje s´a tŷch l´udej: Odkŷ s´te?

A ony mu povidajut´: Mŷ ne odtŷ valovšnŷ, mŷ z rus´koho kraju.

Iz jakoho varoša?

Ony mu povidajut´: Iz toho.

A vin jim poviv: I ja z toho varoša, ta s´me všŷtkŷ. Ta ochabte totu robotu, pod´me na kasu.

Pryšly na kasu, vŷn´av zoloto, zolotŷ hrošŷ i pomin´av na inšakŷ hrošŷ i vz´av z sobov tŷch l´udej i sam pišov do svoho kraju. Pryšov domiv, uklonyv s´a svojij matery i svojij žen´i i svojomu malen´komu chlopc´ovy. Zviduje s´a matery: To čij je tot chlopec´?

Povidat´: To sŷne mij, naš.

Hir´ko zaplakav, že vin takŷj bohač i svoju ženu maje, a vin s´a na takŷ mukŷ dav: Ženo moja, odpust´ mi, bo ja čudžu ženu pryludyv; bo mŷ chot´ily oboje poumeraty; vže s´me bŷly na smert´ pochovanŷ, ta nam Boh podarovav žŷt´a.

Ona jomu povila: Jak ja maju frajcimirku, tak i vna bude maty. Tu žŷje sto naroda daremnoho, i ona bude.

Tohdŷ vin s´a zradovav, že joho pan´i dobra, pryvkazav jej svoje zoloto i všŷtkŷ svoji hrošŷ, kil´ko vin zarobyv mnoho u svit´i: najav sobi muzykantiv, štobŷ hraly každŷj den´, zakl´a vin bude žŷty. Ale vin toto sluchaty ne choče, bo jomu vse na serdc´i velykŷj strach, jak vin chot´iv umerty v Ameryc´i, tam de sut´ levucy: u druhim kraju, midži mor´amy, joho žŷvoho pochovaly. Išov jeden Žŷd varošom, ta čuju velykŷj zapach, što tam jisty varyly u toho bohatoho pana. Povidat´: Bože, jake tu dobro čuty! Kibŷ-m toto pokoštovav, mnoho rokiv dovše bŷ-m žŷv. Toto pan ičuv, skoro za tŷm Žŷdom zahnav svoho inaša i roskazav mu daty, tomu Žŷdovy, dorohe svoje šat´a, žebŷ Žŷd lachavŷj pered n´oho ne pryšov. Pryšov inaš: Položte toto žel´izo dolov, a pod´te d mojomu panovy, bo vas potrebuje. Pryšov Žŷd do baron´skoho burgu, pered barona: Jaku robotu robyš, Žŷde? Zviduje ho s´a baron. Od sklepu do druhoho sklepu žel´izo nošu. - Odkl´ato duže Žŷd s´a napudyv. - Ne bijte s´a! Ja vam budu každŷj den´ jednu kazku kazaty – ja, baron, - a vam budu davaty po til´ko, po kil´ko vŷ na den´ zarobyly. Takŷj den´ bŷv, što-m zarobyv dvi zlativkŷ. Kil´ko čel´ad´i vŷ majete? Šist´ d´itej. Jak s´a klyče? I Žŷd jomu poviv. Napysav Žŷd kvit do svojov ženŷ, žebŷ s´a postavyla na obid velykoho barona. Velykŷj baron vŷn´av dva zlativkŷ i dav žŷdivc´i: Tvij muž u mene vse bude na robot´i; každŷj den´ bude maty dvi zlativkŷ, robyty ne bude nič, lem syd´ity; i budu mu trymaty kuchar´a i inaša, bo ja bidu znaju, ta bŷ-m ne chot´iv, žebŷ každŷj bidu mav. Ale svoji d´ity ne mož ity uvyd´ity, lem tam maje vse jisty a syd´ity; lem na každe poludne, zakl´a tvij muž u mene bude, za hrošamy maješ pryjty každŷj den´.

Pan baron totu prypovidku dva raz na den´ Žŷdovy prykazovav; robyty mu ne velyv, krasnŷ šatŷ davav, krasnŷj kost, ta syd´ity. Žŷd syd´iv za dva tŷždn´i, ta mu zunovalo: Mij l´ubŷj pane! Ja bŷ chot´iv vid´ity svoji d´ity. Kid´ budeš vid´ity d´ity, ta ne budeš braty hrošŷ. Ja ne dbaju, lem n´aj svoji d´ity uvydžu.


Zapysane v roc´i 1896, od Mychajla Pustaja, v Zboju. Z praktičnŷch pričin je tekst mirno perevedenŷj z fonetičnoho zapysu na normativnŷj jazŷk

Žridlo: Entohrafični materijaly z Uhors´koji Rusy - Tom 2 - 1898

Zdieľať na Facebooku

Dneska je sereda

24. jul 2019


Юліаньскый календарь:

11.юл 2019

Mapa regіstrovanŷch chosnovatel´iv Holosy.sk

Pisan´a dokumentiv po rusin´sky z OpenOffice

Pysan’a rusyn’skov kirilic’ov v sistemi Windows 7

Jak modifikovaty Firefox, žeby kontrol´oval rusin´skyj pravopis

Posl´idn´i komentar´i

Banner pro vašŷ storіnkŷ

Budeme radŷ jak Holosŷ spropagujete na vašŷch storіnkach čerez reklamnŷj banner.

<br />
Komunіtnŷj portal karpat´skŷch Rusуnіv

Jak bŷ s´te chot´ilу vŷčer´atу banerŷ,kontaktujte nas.